Dlouho jsem nepsala, vím. Není to ale kvůli tomu, že už mě to psát moc nebaví. (Poslední dobou nějak zanedbávám i deník!) Posledních pár dní (asi týden) jsem totiž neměla klávesnici. Poloila jsem ji omylem vodou a většina kláves nefungovala. Dneska jsem byla pro novou. Na obalu psali, že snese polití tekutinou, takže mi snad vydrží. (Mám jí snad polít plynem nebo pevnou látkou?)
Taky se toho hodně stalo. Ale nechce se mi to moc rozebírat. Včerejšek byl jeden z nejděsnějších dnů co pamatuju - a dnešek pokračuje víceméně v tom samém duchu. Ale lepší se to...
Začalo to pátkem. Jeli jsme na chatu, kde se každoročně pořádá pouťová zábava (snad nemusím vysvětlovat). Šla jsem tam se sestřenicí a matkou. Sestřenice se ten den dozvěděla, že propadne ze dvou předmětů, takže se rozhodla při té příležitosti zapít svůj úspěch. A není jednodušší způsob, jak člověka (nebo aspoň mě) opít, než prokládat jeho znuděně upíjená piva panákama. Velkýma. Tak když vás někdo pozve, přece to neodmítnete, ne? Netuším, kolik jsem toho vypila (ale sestřenice měla druhý den nějak málo peněz). Asi hodně, protože si to pamatuju asi do jedné ráno. A pak až když jsem se v půl jedenáctý probudila. Mezitím jsem stihla ještě víc chlastat, tancovat, a spadnout ze schodů a zvrtnout si kotník. Samozřejmě, že na těch schodech zrovna stála celá vesnice. Ještě dneska měla matka tyhle kecy. To je taky důvod, proč s matkou nikam nechci chodit. Radši s otcem. Ten byl svědkem horších věcí (i když teda bez úrazů) a taky to nekomentoval.
V sobotu bylo hnusný počasí. A i kdyby nebylo, asi bysme se stejně nešly koupat. No jo. V neděli jsme se šly podívat na tu pouť a bylo to hrozně nudný. V pondělí... Co se vlastně dělo v pondělí? Nevim, další zabitej den. Zato včerejšek teda stál zato. Nešla jsem do školy, fajn. Místo toho jsem šla k doktorce kvůli bolení v krku (bolí mě neustále od neděle) a pak na odběry krve. Pak jsem si řekla, že si udělám radost, tak jsem si šla koupit notýsek se zebrovanýmna deskama, přesně ve formátu, jakej jsem sháněla. A nechala jsem se okrást o stovku. Dala jsem tý prodavačce dvoustovku a ona mi vrátila sedumdesát korun. A mně to došlo až na Kačerově (obchod byl na Smíchově)!
Přišla jsem domů a matka na mě začala hned řvát. Protože jsem prý měla na těch odběrech dát dva papíry místo jednoho a tak mi odebrali jen půlku. To už jsem se fakt zhroutila. Když jem se pak (večer) dala nějak dohromady, tak jsem začala dělat úkol na výtvarku, kterej závisí na tom, jakou mi dá známku. Strávila jsem u toho pět hodin. A vůbec mi nebylo příjemně, když jsem si v jednu nařizovala budík na pátou.
Dneska jsem teda šla znova na odběry, s tím druhým papírem. Potom jsem šla vrátit sestřičce deštník, kterej mi včera půjčila, když pršelo (stejně už mi vlasy zmokly a moje super copánkové kudrlinky jsou pryč). Došla jsem do školy odevzdat moje umělecké dílo. Nesla jsem to tam ve svejch super deskách se spoustou samolepek. A hádejte co - jasně, že je nemám! Nevím, kde jsem je nechala, ale jak jsem vystoupila z autobusu, zas mi došlo - stejně jako s tou stovkou - nemám desky!
Tak to je tak ve stručnosti všechno. Achjo.
P. S.: Mám toho na srdci ještě moc, ale to si nechám pro příští, optimističtější! článek.
Ahojky omlouvám se za reklamu ale prosííííííím potřebuju hlásek jsem tam jako shelynka
http://blog-len-pre-teba.blog.cz/1106/finale-sonb#komentare
klidně si za hlas napiš o odměnu!!!.jen mi pls dej hlasek je to totiž moooc dulezitý děkuju předem