Still shaking, nothing reconciled...

Srovnávání, vzpomínání a blbá nálada – samý bláboly

17. května 2011 v 17:08 | Jane Ensslin |  Každodenní kecy
Je to divný, když si tak čtu asi dva a půl roku starej deník a zjišťuju, že se teď cejtim úplně stejně jako tehdy. Takhle: jsem teď určitě optimističtější. Dřív, když jsem se "propadala do depresí" jsem nevěřila, že bude všecko dobrý, narozdíl ode dneška. Ale jsem zároveň cyničtější. Nebo teda bezcitnější. V něčem jsem se určitě změnila, jakože jsem sebevědomější, atd., ale jinak jsem úplně stejná.


Pořád se raduju z maličkostí a nedokážu bejt bez toho, abych se na něco těšila. Neustále poslouchám hudbu, pořád prakticky to samý, a největší událostí jsou pro mě koncerty. (Dřív jsem se na nich sice tolik neožírala a netancovala, ale to je detail.) Pořád chci něco novýho na sebe, ale nejsem schopná si na cokoliv našetřit, takže to pak dopadá tak, že si věci vyrábim a upravuju. Vždycky mám jeden oblíbenej kus oblečení, kterej nosím úplně pořád a jenom ho různě kombinuju.

Lidi se prostě neměněj. V určitějch věcech ne. Jsem sice čím dál drzejší a odvážnější, ale stejně se občas dostaví ten super pocit bezmoci. A ten mám vždycky hlavně ve třídě. Jo, opět po těch letech nenávidim svojí třídu. Pořád mají nějaký připomínky na moje oblečení a tak. Někdy mi přijde, že to dělaj schválně, že když si něčím házej, tak se vždycky trefěj do mý hlavy a docela dost. A co mám já dělat? Už jsem zkoušela hodně věcí, neřešit to, mlčet, řvát, a vždycky se začali jenom smát a neomluvili se (haha, oni?). Debilové.

Možná jsem prostě jenom chvíli nasraná, a až přijde do školy ten spolužák, co sedí vedle mě a je to snad jedinej (kromě L.) co se tam se mnou ještě baví, tak to přejde. A to je to při tom takovej bárbíňák v růžovejch košilích :D Ale je hrozně fajn a je s ním sranda. Já už vlastně žiju jenom pro ty víkendy. Pro víkendy, kdy jsem s kámoškou (chtěla jsem říct nejlepší kamarádkou, ale to zní trapně) K. a chodíme na koncerty (většinou na ty, kde je vstup zdarma), nebo si sednout někam do parku. Někdy jdem ven i přes týden, to je takovej bonus navíc vždycky.

Vlastně jsem dřív chtěla bejt taková jaká jsem teď. Akorát jsem chtěla mít nějaký kamarády. No, tak aspoň se mám na co těšit, ne?

P. S.: Upozorňuju, že článek je hodně nadnesený a omlouvám se všem (pár) mým kamarádům a kamrádkám. A díky vám. Ty vole, já jsem dneska fakt nějak sentimentální.
 


Komentáře

1 Neiti ssa musta | E-mail | 17. května 2011 v 19:38 | Reagovat

Opět jsem zavítala na tvůj blog. Přiznávám se, že po celkem dlouhé době, za což se zároveň omlouvám, a propadám do země, jelikož mi došlo, že je pořád stejně fajn. Pořád stjně upřímnej.^^
K tomuhle článku. Chápu, jak se cítíš. A s názorem, že lidé se mění jen do jisté míry, ale ne tak, jak si každý myslí. Souhlasím. Zcela souhlasím-řekla bych. Kamarádi. Někdy si tak říkám, že je lepší mít jen takové s kterýma se zasměješ, ale nedělat si k nim žádná pouta. Pak zklamání tolik nebolí ;-) . Asi chápu ty vztahy ve třídě. Taky vím, jaké to je. A slovo "Debilové" je vystihlo naprosto přesně. Oni se určitě nenajdou jen u tebe ve třídě ;-). Abych pravdu řekla, já se těším až z té třídy vypadnu. Až budu na intru, pryč od všech těhleh lidí tady kolem. ^^ Fajn blbci jsou všude, ale alespoň tam, kde mě budou znát tak, jak se jim představím já sama a ne někdo kdo to mile rád udělá za mě "_" ;-) .. Uvedla jsem ti ve formuláři e-mail. Když napíšeš budu ráda ;-)

2 Xan[AX] | Web | 17. května 2011 v 20:58 | Reagovat

lidi se meni hlavne podle toho skym to zrovna tahnou. ono je celkem dost pravdy na frazy "skym jsi takovy jsi" ..

3 Jane | Web | 17. května 2011 v 21:05 | Reagovat

[2]: To máš pravdu. A já jsem teda asi stejná jako předtím, protože teď právě nikoho nemám, stejně jako předtím...

4 Xan[AX] | Web | 17. května 2011 v 21:08 | Reagovat

[3]: to se spravi, ver mi..;)

Jinak ja to delam taky, ale pssst ;D.

5 Jane | Web | 17. května 2011 v 21:09 | Reagovat

[4]: Fajn. Už by bylo načase. Po... Jak proboha dlouhý době?! Fuj, ani se mi to nechce počítat.

6 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | 17. května 2011 v 21:53 | Reagovat

Jo, to jsem přesně řikala Meggy dneska - lidi jsou pořád stejný, jenom se možná chovaj trochu jinak, ale v "jádru" jsou pořád stejně...stejný. :D
A já mám taky pocit, že mám málo kamarádů. Ve třídě se se mnou moc lidí nebaví, a já za nima nechci dolejzat... Je to ponižující.

7 Blé | Web | 18. května 2011 v 19:02 | Reagovat

Já nevim co napsat. Taky se občas cítím sama, ale mně je to ńák jedno. Se vším (tím myslím hlavně jeho odjezd,  bluhahahaha.. :/) jsem se už tak ňák vyrovnala. život jde dál a svět je legrační...

8 Opti-Mystique | E-mail | Web | 18. května 2011 v 19:35 | Reagovat

Nerada čtu staré deníky. Už proto že se děsím jak jsem "tehdy" byla blbá... tolik věcí bych změnila. Ale na něco je zase hezké vzpomínat...

9 fresh-cream | Web | 21. května 2011 v 19:10 | Reagovat

Pusť si Óčko a zvedne se ti nálada ;)
- hm.... pokus o kameňák... (myslim, doufám)
Hmmmm ale zbytek kvarty neni nijak význačnej...
Zbytek školy není nijak význačnej - jsou to kulisy ne?
Škola perfektně zabíjí zbytečný chvíle, nudnejma chvílema.
Myslim že chodit na koncerty je nejlepší sport;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.