Still shaking, nothing reconciled...

Soukromí

4. května 2011 v 22:25 | Jane Ensslin |  Každodenní kecy
Myslím že to bylo včera. Měla jsem záchvat, že prostě musím napsat nějaký článek, ale bohužel jsem odolala a nic nenapsala. Neříkám, že by mi chyběla inspirace, nebo tak, já prostě nevím, co se můžu napsat nebo nemůžu. Blog byl pro mě vždycky druhým deníkem, prostorem, kde jsem mohla ještě víc rozvádět všechny myšlenky a úvahy. A někdy i takové, které by se neměly dostat do povědomí lidí, kteří mě znají.

Dobře, když to četl jeden člověk, co mě zná, nevadí. Ale pak si začaly další moje kamarádky zakládat blogy a tak jsem jim tam samozřejmě okomentovala nějké články a už to jelo. Teď už se prostě bojím psát sem všechno. A to nemluvě o tom, že moje články nejspíš nečtou jenom moje kamarádky, ale i ti, kteří mě rádi nemají, a mohli by tedy přečtené informace nějak využít proti mně.


Teď teda nevím, jestli mám pokračovat v tomhle stylu, nebo sem už dávat fakt jenom informace o koncertech a recenze na knížky. Nejradši bych si založila blog novej. Jenomže mně se prostě líbí ta vystihující adresa, a... Už jsem si ten blog přivedla k dokonalosti. Asi jsou to jeno výmluvy, já vím. Asi bych se měla odpoutat od roku a čtvrt své literární aktivity a začít znova. S čistým štítem. Vždyť mám přece tak ráda změny. A pro ten pocit anonymity.

Ale asi si nový blog nezaložím, ještě ne. Napadlo mě založit si třeba i druhý blog, úplně jiný. Ale to by nemělo význam, nevěnovala bych se pak pořádně ani jednomu. A taky bych se asi měla naučit nechat si víc lidí vstoupit do soukromí. To mi nejde. Strašně se bojím svěřovat se lidem a hlavně jakkoliv projevovat nějaké pocity. Jsem jako kluci. Ti se taky bojí projeovovat veškeré pocity, teda kromě radosti, naštvanosti nebo nadrženosti. A já musím omezovat projevování i toho posledního, právě proto, že jsem holka.

Moje myšlení je klučičí ale taky v tom, že toužím jenom po nedostupných věcech. A lidech. (Proto pak zní dost namyšleně, když se mi začne líbit někdo totálně, ale totálně nedostupný. Zní to jako že už můžu mít všechny ostatní.) Je to smutný, ale už je to prostě tak. Když nejsem sama zamilovaná, začne mě zamilovaný kluk po nějaké době nudit. (Zvlášť, když se pak ukáže, že mu ta zamilovanost vydrží maximálně měsíc.) Ale tak to snad maj všichni, ne?...

Kromě toho, že nedokážu žít bez toho, abych se na něco těšila (nebo po něčem toužila, chcete-li), taky se mi dost blbě žije bez obdivu. To už je úděl nás seběvědomých/namyšlených lidí, že jsme smutní, když se o nás někdo nezajímá a naopak jsme spokojení, když nám někdo něčím lichotí. Proto taky chci nedostupné kluky, třeba proto, že mě právě přitahují tím, že se o mě až zas tolik nezajímaj.

Je to prostě složitý, ale aspoň, že jsem si v tom udělala pořádek. Když se se mnou skoro nikdo nebaví, aspoň ne v naší třídě, mám čas k přemýšlení. No, vlastně nemůžu říct, že by se se mnou vůbec nikdo nebavil. Řekněme že tak pět lidí se se mnou baví. Ale to se stejně nepočítá. Přátele totiž dělaj společný zážitky. Čím víc toho s někým zažijete, tím blíž mu jste; a hodiny češtiny, matiky, chemie, angličtiny a kdovíčeho ještě se prostě jako zážitky nepočítaj.

(Od Joan Jett je ale hezčí. Taková procítěnější. Spíš víc sexy. Oh yeah!)
 


Komentáře

1 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | Web | 5. května 2011 v 20:07 | Reagovat

Hele možná to máš trochu i výhodný, že nenecháváš lidi vstoupit do soukromí, aspoň se pak nemusíš bát, že to někomu vykecaj...

2 Blé | Web | 6. května 2011 v 21:38 | Reagovat

Anonimita je lecky výhodná, ale ikdyž jí ztratíš tak to pořád má nějaký výhody. třeba to, že jí můžeš využít pro ti určitým lidem. vytvořit dokonalou iluzi.
ale clekově bych to JÁ moc neřešila, už jen prot že mně je prostě jedno co si lidi myslí...

3 Xan[AX] | Web | 7. května 2011 v 10:59 | Reagovat

taky jsem mela v planu pogovat, bohuzel.
nedostupnych vecech? nebo zakazanych vecech? zakazane ovoce totiz nejlepe chutna ;).

4 Máňa (Natalie Simonon) | Web | 8. května 2011 v 10:15 | Reagovat

...na tvojom mieste by som s tým sekla a založila si nový blog, lenže je vela práce s tým urobit z neho niečo úplne iné tak dostatočne,aby ti ho inkriminovaní ludia nespoznali...

...alebo sa proste na nich vyjeb a nerieš to, ich to aj tak prestane bavit...

5 Opti-Mystique | E-mail | Web | 9. května 2011 v 19:18 | Reagovat

Nevím, co bych dělala, kdyby mi na blog chodil někdo, koho znám a nemám ráda. Asi by mi to bylo nepříjemné. Naše škola je jedna velká drbárna.. a už by to jelo.

6 Bloody Desire | Web | 9. května 2011 v 20:20 | Reagovat

to je tak vždy,že kto ti patriť nemôže toho chceš,ale ten kto teba chce tak ty jeho zasa nie... a s týma zážitkama máš pravdu...

7 barfly77 | Web | 9. května 2011 v 23:09 | Reagovat

výstižný! mam to podobně, když ho mam jistýho, přestane mě bavit, ale jak je tam ta nejistota, nemůžu si pomoct, musim ho mít... člověk je zkrátka lovec, ne mrchožrout...

8 Tvoje máma | 14. května 2011 v 21:37 | Reagovat

ty seš fakt píča ... namyšlená, ubohá, rádoby drsná punkerka .. jak trapný

9 Jane | Web | 14. května 2011 v 21:38 | Reagovat

[8]: Hlavně že nadávat cizím lidem, které neznáš, ti nepřijde trapný a ubohý.

10 Tvoje máma | 14. května 2011 v 21:41 | Reagovat

řek bych, že pořád lepší, než si hrát na strašně drsnou ;) .. ale já ti to neberu, klidně si v tom pokračuj, a nezapomeň začít kouřit, jinak bys nebyla "cool" ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.