Still shaking, nothing reconciled...

Svět je tak malej!

11. dubna 2011 v 21:54 | Jane Ensslin |  Každodenní kecy
V životě se děje spousta vtipných věcí, kterým se třeba nesmějete, protože na ně neumíte nazírat ve třetí osobě. Například že váš spolužák hrál florbal s nějakým klukem, který se náhodou jmenuje stejně jako váš bývalý kluk, je stejně starý a bydlí poblíž toho spolužáka.


Achjo, já se tak nudím. Čím je jaro pokročilejší, jsem sentimentálnější a sentimentálnější, přecitlivělejší a taky znuděnější. Už mě to fakt sere. Víte, vždycky jsem si říkala, jak je to fajn, že nejsem zamilovaná, tím jsem vlastně svobodnější, atd., ale s tím byly spojené právě ty svobodné činnosti jako pařby s kámošema a následné úlety atd. Ale to se nějak nekoná.

Nasrat na to všechno. Ještě že jsem optimistka, jinak bych se z toho asi zabila.

(Vím, že to není k tématu, ale pořád mně to hraje v hlavě!)

A taky - to mě sere nejvíc - nemám chuť ani inspiraci pro nějaká umělecká díla. Na nějaké velké projekty nemám čas a peníze a ty malé blbinky mě nějak přestaly bavit. Nějak se prostě neumím pro nic nadchnout, proč vlastně? Já, taková superkreslířka, vášnivá návrhářka (a poté švadlena) a grafomanka nenakrslím pomalu obrázek do sešitu, nepřipnu si na tričko placku a nenapíšu řádku. (Už si jenom zpívám...) Může mi někdo říct, čím to je?

A proč jsem se rozbrečela u Střihorukého Edwarda, když jsem to viděla už podruhý a ještě k tomu přece nebrečim?


P. S.: Wow...
P. P. S.: Pokouším se něco psát, ale stejně nic nikdy nedokončím, protože to je vždycky buď moc neosobní nebo naopak moc senti mentální.
 


Komentáře

1 ratuska | Web | 12. dubna 2011 v 4:55 | Reagovat

Ach ty jarní sentimentality. Nejvyšší čas začít hledat dobrovolníka na líbačku pod rozkvetlou třešní...

2 Jane | Web | 12. dubna 2011 v 15:47 | Reagovat

[1]: A přesně tahle myšlenka mě celý včerejšek pronásledovala. Fakt! :D

3 Meggy | Web | 12. dubna 2011 v 17:48 | Reagovat

Taky jsem si vždycky říkala, že já přece nebrečím. Akorát v poslední době už si to přestávám říkat, protože už mi došlo, že to jaksi není pravda :D

4 Christina | Web | 12. dubna 2011 v 18:12 | Reagovat

já poslední dobou brečim zase pořád..

5 Elysia | Web | 20. dubna 2011 v 14:58 | Reagovat

svet je malej to je fakt, segru jednou pozval na kafe jeden chlapek, co se jmenoval nahodou uplne stejne jako muj tehdejsi kluk, nastesti z toho pak nic nebylo bo bysme chodili s klukama uplne stejnyho jmena a to by asi nedelalo dobrotu:D

6 Jane | Web | 20. dubna 2011 v 17:59 | Reagovat

[5]: Sestru nemám, ale dcera máminý kamarádky začala chodit ve stejnou dobu jako já s klukem stejného jména. Ne, nebyl to ten samý. Ten můj byl mnohem mnohem hezčí. No, ale ona s ním narozdíl ode mě ještě je...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.