Still shaking, nothing reconciled...

Překvapení

6. března 2011 v 23:05 | Jane Ensslin |  Každodenní kecy
Poslední dobou nedělám nic jinýho, než že se divím. No vážně, pořád se něčemu divím. Divím se, když mě nějaký spolužák, se kterým ani moc nemluvím, znenadání obejme (a to se mi stalo dvakrát. Ale objali mě dva různí spolužáci). Divím se, že se moje kamarádka, které vadilo i když jí kluk položil ruku kolem ramen, líbala (a kdvíco ještě) se svým spolužákem, když byli na lyžáku. Divím se, že jsem šla včera po asi třičtvrtě roce na jedno "tajné místo", a zrovna jsem tam potkala ty lidi, které jsem tam jednou viděla. Divím se, že mě s kámoškou pozvali, ať si sedneme k nim. A divím se, že prý vypadáme na 18 let. Divím se, že se začínám bavit s lidma, který jsem dřív neměla moc v lásce, ale naoak se u některých lidí divím, jak moc mě nesnášejí.


Změna je život, pravda...

Paradoxem je, že jediné chvíle, kdy se nedivím, jsou chvíle s mým skoro-klukem (nebo tedy almost-boyfriendem, jak ho také někdy v dopisech nazývám). Naše schůzky (rande, chcete-li) totiž vypadají už dlouho úplně identicky. Setkáme se na stejném místě, jdeme do stejné kavárny, úplně stejně si povídáme o kravinách (spolužácích, filmech, hudbě), úplně stejně mě doprovodí až před dům, úplně stejně mě (až tam!) obejme a úplně stejně políbí. Nechápu to. To on chtěl se mnou chodit, já s ním ne. Proč se na tom nemůže něco změnit? Že by mě třeba políbil už při setkání? Že by si třeba v té kavárně sedl vedle mne (a ne naproti mě, i když jsem si schválně sedla tak, aby bylo vedle mě spooustu volného místa)?

Tak dotkni se mě, sakra!

Nebudu to prostě řešit. Jestli mu tohle vyhovuje, nebudu to měnit, ale mě už to popravdě dost nudí. Momentálně se totiž přestávám na setkání s ním těšit, a beru to spíš jako povinnost (jít do školy, jít ze školy, jít nakoupit, jít na rande, jít spát). Přichází jaro, a já bych se chtěla zas zamilovat. Nepotřebuju úplně ideálního kluka, stačil by kluk úplně normální. Jen aby nechodil do stejné třídy jako já a aby nebyl debil. Ale takoví jsou asi nedostatkovým zbožím, a když už na nějakého kluka tohoto typu narazíte, je bláznivě zamilovaný do své životní lásky.

Proč mají všichni tak vzrušující život, jen u mně se nic neděje?

Stejně mám teď mnohem méně vznešené cíle. Nyní je to hlavně vyřešit spor se spolužačkou, která mě strašně nesnáší a já nevím proč. Taky bych strašně chtěla sbalit jednoho ze dvou mých spolužáků. Vlastně k tomu nemám žádný pořádný důvod. Jeden je docela hezkej (líbí se snad všem matkám mým spolužaček) a má skvělej hudební vkus (tzn. tomu mýmu vkusu podobnej), ale občas se chová jako debil. A toho druhýho bych chtěla sbalit jen kvůli tomu, že pravděpodobně "chodí" se spolužačkou, kterou moc nemám ráda. (Ale už čtvrtým rokem se líbí mé nejlepší kamrádce, takže to asi není dobrý nápad.) Asi se zaměřím na toho druhého. Mohl by mě doprovázet na koncerty, kam mě rodiče samotnou nepustí.

Momentálně bych nejradši šla na Tři Sestry (23. března, Palác Akropolis).

Přijde mi, že přede mnou má tenhle kluk respekt. Dříve totiž nosil oblečení Thor Steinar, ale myslím, že vlastně nevěděl co nosí (a to je problém, že teď člověk sám sebe označí za nácka, a ani o tom neví). Dávala jsem mu dost najevo, jak jím opovrhuju, až se někde dozvěděl, co to nosí a opravdu ty věci přestal nosit. (Jeho trička Helly Hansen mě pořád dost iritují, ale to podle všeho údajně není náckovská značka.) V poslední době jsme se spolu ale začali víc bavit. On mě nejdřív přesvědčoval, že není nácek. Teď mě vždycky žádá o radu, když si něčím není jistý (protože on má v hodně věcech dost bordel). Občas se s ním i pohádám, hlavě když se bavíme o politice. (To ten mi řekl, že jsem komunistka. A to je, jak známo, stále ta nejhorší nadávka. Tedy pro většinu lidí, pro mě ne.) Uvidíme, jak to bude pokračovat.

Aspoň, že v tom, že jsou to všichni debilové se shodneme.

Nejvíc si teď vlastně rozumím se spolužákem, co se mnou sedí v lavici. Už mě hodněkrát napadlo, že bych mohla začít usilovat o něj. Ale usoudila jsem, že by to bylo zbytečný. Kromě toho, že je nešťastně zamilovaný do mé kámošky (a o jiné holky nemá zájem! To jsou dneska lidi), přece neudělám zase tu chybu, že bych začala chodit se svým dobrým kamarádem. Kolikrát jsem si říkala, že tentokrát nesmím dopustit, aby se do mě zamiloval, nesmím s ním začít chodit a nesmím se do něj zamilovat ani já. Snad nikdy jsem to nedodržela.

Nikdy se mi nepodařilo nějak rozumně se s někým dohodnout...

Tak to je asi všechno. Ani jsem to po sobě nečetla, takže můžu jen doufat, že je to srozumitelné. Asi je to pro dnešek všechno. Určitě to není všechno, co bych ze sebe teď potřebovala dostat, ale jako základ to stačí. Stejně si poslední dobou připadám tak nějak prázdná, chladná a bez emocí. Až mě to štve. Zase mám spoustu přání a spoustu plánů do budoucna, které se nesplní. A co budu dělat? Budu se těšit na něco dalšího. Vždyť o čem by byl život, kdybych se neměla na co těšit...

Stále toužím!
 


Komentáře

1 Ta, co zatím nemá vymyšlenou přezdívku | Web | 8. března 2011 v 17:10 | Reagovat

Já se teď nejvíc divím různým věcem, které o mně někdo řekl. Nebo věcem, (v souvislosti s mou osobou), o kterých si někdo povídal.
Někdy je docela zajímavé poslouchat cizí rozhovory o sobě. (I když se to nemá. :D)

2 Blé | Web | 8. března 2011 v 19:43 | Reagovat

Já už se ani nedidím ničemu.. a že se mám čemu divit!, já prostě tak nějak na všechno seru, nic neřešim a uživám si..
směju se ,hrozně se směju, poslední dobu možná až moc.. hrozně od toho bolí břicho a tváře..

mimochodem mě pobavila věta : "jít do školy, jít ze školy, jít nakoupit, jít na rande, jít spát"
..nechutnej steroty/ip :D jaký je tam iy? obě tam vypadaj DIVNĚ! :D ..á zase se směju.. hrůza :D

3 Jane | Web | 8. března 2011 v 19:48 | Reagovat

[2]: Taky jsem tohle říkala. "Já už se ničemu nedivím", "mě už nic nepřekvapí"... To není pravda. A stereotypy jsou hnus. S tvrdým y.

4 Blé | 9. března 2011 v 12:06 | Reagovat

překvapit mě může cokliv, ale nebudu se divit, že mě to překvapilo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.