Still shaking, nothing reconciled...

Skinheadi

25. února 2011 v 22:51 | Jane Ensslin |  Literatúra
Ještě se mi nestalo, abych dostala k Vánocům knížku a nepřečetla ji hned ten den. Většinou jsem teda dostávala knížek víc, ale jednu jsem dočetla ještě ten večer. Tuhle knížku od Johna Kinga jsem ale začla číst a nedočetla. Ani nevím proč. Asi prostě musela chvíli odpočívat, než jsem zas měla náladu jí číst.

.
Knížka je - jak by vás podle názvu asi nenapadlo - o skinheadech. Konkrétně o třech anglických skinheadech - Rayovi, jeho bratru Terrym a Terryho synovi Lolovi. Je zajímavé sledovat příběh každého z nich, vyprávěný každým z nich a přitom zobrazující stejné skutečnosti. Hrozně hezky se to prolíná, i když je kniha psána i různými styly (o tom později).
.
Lol seděl u McDonalda, počítal hranolky a rovnal je podle velikosti, Sígr Kev seděl vedle něj a čekání na Matta si krátil žvýkáním brčka, Matt si dával jako obvykle načas, zase měl zpoždění, ale už si nesl od kasy Big Maca, slunce se na pár vteřin prodralo skrz mraky a zasvítilo do oken, za pár měsíců už bude léto, kluci se nemohli dočkat, měli velké plány, a Lol zkusmo zaťal svaly na rukou, díky pravidelnému posilování s činkami mu narostly, obvykle se jen tak poflakovali a nechali se unášet během událostí, ale dneska musejí udělat něco důležitého, Matt si k nim přisedl a otevřel krabičku, nejdřív ale přejel prstem po jejím povrchu, až pak otevřel víčko a sáhl dovnitř, majonéza a kečup kapaly do krabičky a Matt se s chutí zakousl do hamburgeru, Kev zastrčil zdeformované brčko zpátky do kelímku s colou a nasál trochu ledové tekutiny do pusy, Lol se zakousl do jednoho hranolku, jeho jasná barva doslova zářila, laciné a šťavnaté jídlo, maso a brambory je nasytily, lidové jídlo, tři kluci byli v tom koutku Ameriky šťastní, za okny bylo rušné centrum Uxbridge, vytrvalý déšť se valil na auta a autobusy, uvnitř v McDonaldu se dělala duha, na kasách vesele naskakovala čísla, personál s papírovými čepičkami na hlavách a pruhovaných uniformách, vůně nakládaných okurek a hořčice, to všechno se Lolovi ukládalo do paměti. Teď ale potřebovali vymyslet jméno pro svou kapelu.
.
"Co třeba Rádcové?"
"Zrádcové?"
"Rádcové."
"Jako skety, Jo?"
"Rádcové."
"Zní to jak Zrádcové."
"Loni takoví šmejdi upálili chlapa v jeho vlastním domě, dole u garáže."
"Ale ne Zrádcové. Rádcové. Od zrádce si moc poradit nenecháš." "Ale jo. A pak na to dojedeš. Ti se starají jenom o sebe. Co bude se
druhými, je vůbec nezajímá."
"Rádcové. Jako že hodně přemýšlíme a můžeme poradit."
"Ty ne."
"On jo. Myslí hodně - hlavně na jídlo."
"Spíš na holky."
"Lepší než myslet na kluky."
"Drsný."
"Odpal, teplouši."
"Komu říkáš teplouši?"
"A co třeba Teplouši?"
"Blboune!"
"Buzny. Hovno."
"Hovňouři?"
"Chceme, aby to znělo dobře, ne abychom z toho vyšli jako parta magorů."
"Sráčové?"
"Rádcové nebyli špatní."
"A co třeba Násosky?"
"Vždyť ses poblil po jedný flašce."
"To byla sranda."
"Teď tam máme zaracha."
"No a? Stejně to tam stojí za hovno."
"Blitkaři?"
"Na tom mým pití bylo něco divnýho."
"Jako že v něm byl alkohol."
"Někdo mi do něj musel něco dát."
"Blboune!"
"A co třeba Láska a nenávist?"
"Láska a nenávist?"
"Jo. Anebo Vztek a láska."
"Obojí zní dobře."
"Tátův kámoš ... "
Lol chtěl říct Strejda Hawk, protože tak táta Hawkinsovi říkal, když s nimi byl jeho syn, jelikož když byl Lol ještě malý, nedokázal tu přeezdívku vyslovit celou a říkal mu zkráceně Strejda Hawk. Nebo jenom Hawk. Jako ten velký pták, jestřáb, i když se Hawkins žádnému ptáku nepodobal, vzhledem k tomu, jaký to byl obrovský chlap a na hlavě měl krátké bílé vlasy.
" ... tátův kámoš Hawkins. Má vytetované Láska a zášť na kloubech."
"Tak proč to měnit na Vztek a láska?"
"To je z textu ,Jesus of Suburbia'."
"Vztek a láska?"
"Vztek a láska. Je to jako Láska a zášť."
"Ten kámoš tvýho táty, ten Hawkins, nejmenuje se Alan Bentley?"
"Jo, Alan."
"Máma říkala, že byl v kriminále."
"Nejspíš. Všichni mu říkají Hawkins."
"Myslel jsem, že se jmenuje Bentley."
"Je to nějaká postava z knížky, kterou četli, když byli mladí."
"Tys ji četl?"
"Ne, bylo to prý v době, kdy bylo tátovi a Hawkinsovi jako nám teď, nebo byli možná trochu starší. Už nevím."
"Byli skinheadi, že jo?"
"Pořád jsou. A máma byla taky skinheadka. Táta má fůru fotek z doby, kdy byli mladí. Ale vůbec si je neprohlíží."
"Moje máma už žádný fotky nemá. Táta je všechny hodil do popelnice a ona to nevěděla, dokud nepřijeli popeláři."
"Proč to udělal?"
"Protože je to debil. Možná by ho tvůj táta s Hawkinsem mohli najít a pořádně ho zmlátit."
.
Některé pasáže v knize jsou dost zmatené. Máte problém se orientovat v tom, kdo co říká, a tak. Ale není to chyba, protože o to tam nejde. Jde tam o to, co ten člověk říká. Zajímavý na týhle knížce je taky to, že je psaná (jak už jsem zmínila) různými styly. Na začátku této ukázky byl jeden styl. Jedna dlouhatáánská věta. Další kapitoly jsou psány v útržcích, myšlenkách a spojené jsou třítečkami. (Tenhle styl používá John King především při zapisování vzpomínek.)
.
Terry a April se vracejí po Uxbridge Road ... a on se jí ptá, jak se jí líbil film ... usmívá se a přikyvuje ... říká, že byl nejdřív trochu pomalý ... ale byla zvědavá, co bude dál ... až do konce ... déšť drží výfukové plyny aut při zemi ... čoud z projíždějícího doubleedeckeru jim vletěl přímo do nosu ... potom přestane pršet a zasvítí na ně slunce ... Terry se cítí skvěle ... fešácký skinhead v plné kráse ... a April jakbysmet. .. v rudém triku Fred Perry a modrých džínách ... přemýšlí, co podniknou dál ... mohli by jít do hospody na Ealing Broadway ... nebo se vrátit a zajít do zábavní pasáže a herny ... ale nakonec ji bude muset doprovodit domů ... nemůže ji nechat, aby domů jela sama ... mohli by zase zajít na skleničku do The Globe ... tam jim určitě naliijou ... nakonec se proto vydali pěšky do Brentfordu ... ani se nesnažili chytit autobus ... nikam nepospíchali ... na Northfields Avenue kupovala April krabičku sirek... plechovky vyrovnané do pyramidy... za pultem indická hudba ... cestou míjejí pár irských hospod vklíněných mezi obchody ... procházejí kolem stanice metra a dvou dalších hospod... vynoří se na Junction Road ... v dálce vidí světlomety v Griffin Parku ... povídají si a smějí se ... před sebou uvidí dva skinheady ... jdou proti nim Terry se snaží odhadnout, jestli vyhledávají nějakou konfrontaci tipuje jim tak osmnáct devatenáct ... jeden z nich je osloví ... ahoj, April ... oba jim zastoupí cestu ... už jsme se dlouho neviděli, April ... kde ses schovávala? ... jeden z nich má masivní kotlety ... to on mluví ... provokuje Terryho ... vyzývavě si ho prohlíží ... a očumuje April ... co je zač tvůj kámoš? ... April ho zpraží pohledem ... chová se, jako by byla výrazně starší... to je můj přítel... a Terrymu se to líbí... skinheadi přikyvují. .. Kotleta se ptá, odkud jsi, kámo? ... ze Sloughu ... a on se zasměje ... tam to máte samýho negra ... zasraný smrad1avý Pakoši ... načež April povídá, že už musejí jít, že na ně někdo čeká ... Terry jde vedle ní ... s rukama podél těla ... ohlíží se ... Kotleta na něj ukazuje prstem ... potom vykřikne: Budu od tebe pozdravovat Dava, April ... vyříídím mu, že ho miluješ ...
.
A nakonec tu máme i obyčejný styl psaní, jako vidíme ve vřech ostatních knížkách (er forma, minulý čas). Kvůli své rozmanitosti a taky zajímavému tématu se mi knížka moc líbila. Možná se tolik nevzpírá společenským předsudkům a obavám, jak hlásá nápis na zadní straně knihy, ale je zábavná. Taky jsem se z ní něco dozvěděla a to je plus.
.
Asi teď bude tahle knížka chvíli dál ležet v knihovničce mezi Agathou Christie a Miloslavem Švandrlíkem. Ale jednou si jí přečtu znova. A co se mi na ní líbilo nejvíc? Ten konec. Poslední kapitola končí na straně 303. Byla jsem začtená a nevnímala jsem, kolik stran mi ještě zbývá. Dočetla jsem kapitolu a otočila stránku. A tam prázdno. Neukončené knihy mám ráda...
.
Všichni se mně ptají o čem to je a mně nejde jim odpovědět. O vášni. O lásce. O cti. O hrdosti. O muzice. O skinheadech.


Jedna z dobrých písniček zmíněných ve Skinheadech.
 


Komentáře

1 Blé | Web | 26. února 2011 v 10:33 | Reagovat

..zní to fakt dobře* ten rozhovor je dobrej. "Hovňouři" :D
_
*tj. Já tu knížku chci! rozhodně si ji seženu! teda až potom co dočtu ty dvě knížky který TAKY CHCI! :D

2 Jane | Web | 26. února 2011 v 12:38 | Reagovat

[1]: Levné Knihy už (nevím po kolikáté) zase potěšily...

3 Petr | Web | 26. února 2011 v 12:50 | Reagovat

Ahoj 1.kolo SONP začalo zde http://petruv-blog.blog.cz/1102/1-kolo-sonp

4 Crystalka | E-mail | Web | 26. února 2011 v 14:06 | Reagovat

Moje kamarádka několik měsíců se skinheadem chodila a říkala, že už nikdy více. Samozřejmě všichni nemusí být stejní, nechci škatulkovat...

5 Petr | Web | 26. února 2011 v 20:51 | Reagovat

Ahoj teď tohle 1.kolo SONP neplatí a začne se odznova až se bude dát zase hlasovat a to spravedlivě

6 verka01 | 27. února 2011 v 13:16 | Reagovat

Jo, je to dobré :-D Já si moc nepovídám, psíš to píšu. Je to legrace top potom pročítat.

7 Jane | Web | 27. února 2011 v 13:56 | Reagovat

[4]: Ještě že nikdo neškatulkuje.

8 Lennie Heroin | E-mail | Web | 6. června 2011 v 22:42 | Reagovat

tohle neznám, vypadá to zajímavě
Max Romeo, oh yeah! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.