Still shaking, nothing reconciled...

Lust for life!

2. ledna 2011 v 21:15 | Jane |  Každodenní kecy
Jana Kratochvílová
Žízeň po životě mám
Nechci vodu tu už znám
Kdo mou žízeň uhasí
Toho schovám pod vlasy
(Jana Kratochvílová)

Nerada rekapituluju. Teda vlastně jo, ráda, ale nerada porušuju pravidlo č. 18. Sepsala jsem si totiž seznam ne předsevzetí, ale spíš přání do nového roku. Schválně jsem to nenazvala předsevzetí, protože předsevzetí se přece nikdy nesplní. Takže přání. (Nebudu je tu vypisovat všechny, některá jsou poměrně... řekněme soukromá.)


Stejně je to nanic. Lidi se pořád nimraj v minulosti, pořád něco rekapitulujou, neustále vzpomínaj. Na minulost se nedá zapomenout, ale jde pokračovat dál. Avšak nejde jí vrátit, protože vždycky bude něco jinak, a o ten jeden detail, který je jinak, to bývá spíš horší.

Proto jsem se rozhodla tak jak jsem se rozhodla. Je to poprvé v mém životě co jsem se pro něco rozhodla zcela racionálně z ohledem na budoucnost. Ale nelituju toho. (Já jsem si totiž nevymyslela, že poslední den roku 2010 se bude vzpomínat, omlouvat se, budou se odtajňovat staré zatajené informace a že se bude opravdu upřímně říkat, co kdo ke komu cítí.) Vím že to říkám často, ale je přece lepší být něčí nejlepší kamarádkou, se kterou může onen člověk řešit milostné problémy, než být tím jeho milostným problémem (jedním z jeho milostných problémů).


Achjo, už zase vzpomínám. To se mi nechce. Chci se zaměřit na budoucnost, jedině tu můžu změnit. Co se stalo, nedá se odestát. A když člověk věří, že jeho budoucnost bude skvělá, tak bude. Když tomu nevěří, jde už to trochu hůř. A vzhledem k tomu, že já se musím pořád na něco těšit, abych vůbec dokázala žít, musím logicky věřit, že něco v té budoucnosti dobré bude.

Už se na ten rok 2011 těším!

leopard

Omlouvám se vám, že zas píšu takovéhle nesmysly, ale tenhle výlev jsem si nemohla odpustit. Zas se toho děje nějak moc. (A taky se omlouvám, jestli v tom byly nějaké překlepy, ale jsem teď zvyklá psát na stroji, a ta klávesnice se mnou nějak nespolupracuje.)

A co že bylo to pravidlo, nebo teda přání číslo 18? Nebýt sentimentální!
 


Komentáře

1 Blé | 3. ledna 2011 v 16:50 | Reagovat

ona minulost, kterou zmiňuješ je přece jenom k něčemu dobrá. díky ní nabíráme zkušenosti, které zbíráme díky chybám a ty nesmíme zamonenout, protože bys me je udělali znova... a proto já už nikdy nezapomenu deštník!!

2 Christina | Web | 3. ledna 2011 v 19:52 | Reagovat

Víš co se mi na tvých výlevech líbí?
že zní všechno tak hrozně.. ehm jak to říct? "upřímně" že jak to čtu (u jakéhokoli článku) dokážu se vžít do té  situace.Já si nikdy novoroční předsevzetí nedávám, je tolik věcí co bych chtěla změnit, ale k tomu není potřeba novoroční předsevzetí, k tomu je potřeba dobrá vůle.Jinak musí souhlasit s Blé ;)

3 Jane | Web | 3. ledna 2011 v 20:38 | Reagovat

[2]: Děkuju. Přesně o to vžívání tu jde :) Ale... No, já vím, kdybych tu tu situaci, o kterou tu šlo hlavně vylíčila dopodrobna, dokázala by ses vžít i do toho, a je moje chyba, že tu nechci psát o tom, jak... Ne! Nenapíšu to! Zakazuji si to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.