Still shaking, nothing reconciled...

Bezcitná

26. ledna 2011 v 20:59 | Jane Ensslin |  Každodenní kecy
Řekl mi, že jsem v minulém životě byla Hitler.


Jsem totiž zlá, bezcitná a nemám srdce. (Místo srdce mám prý hydraulickou pumpu nebo tak něco.) 

Neměla jsem náladu mu vysvětlovat, že to ani není technicky možný. Kdo ví aspoň trochu o čem je převtělování, dá mi za pravdu. Neměla jsem totiž náladu mu říkat vůbec nic. Lidi to prostě s těma vtipama občas přeháněj a já... Mně to vadí.

Vadí mi, když utěšuju svého (asi už bývalého) kamaráda tím, že svět funguje na principu karmy a že na dobré skutky bude dřív či později dobrá reakce, odpoví mi na to: "A proč se s tebou teda rozešel Kuba?"* Vadí mi, když mě někdo půl hodiny přemlouvá, ať mu řeknu, že ho miluju, i když to ví, a jen se mu chce to poslouchat - i když ví, že mu to nejspíš nikdy neřeknu. Jo, a  taky mi vadí, že vždycky chci, aby se do mě někdo zamiloval, a pak, když se to podaří, nevím co s tím mám vlastně udělat.

Nejsem tvá a víc už ničí
Ale věrnost po svém cvičím
To mi někdy právem vyčítáš...
(Jana Kratochvílová)

Pak mně napsal báseň, a věnoval mi prstýnek. Asi bych měla být šťastná. Když já... Ze všeho nejradši bych teď malovala. Jenomže nemám barvy a na co malovat. (Achjo, to je blbá výmluva.) Taky bych ráda zpívala. Nebo tančila, nebo psala, ach bože, proč nic z toho neumím, a ještě si díky svému až příliš vysokému sebevědomí a až přímo namyšlenosti myslím, že ano?

Ti spolužáci, co mě celou základku šikanovali, měli pravdu. Jsem namyšlená. (A to jsem teď stokrát namyšlenější než dřív.)

Víte co? Já jsem tomu ráda. Jsem radši bezcitná, namyšlená, sebevědomá a bez příčiny věčně provokující, než abych byla věčně v depresích a měla pocit že nikdy nic nebude lepší. A že je to moje vina. 


* Víte, byl to můj "první opravdový kluk". Moje takzvaná první láska. Byla jsem snad poprvé a zatím i naposled skutečně zamilovaná. A když se se mnou rozešel... byla jsem z toho nešťastná ještě hodně, hodně dlouho. Vím, že je to trapný, ale doteď jsem na to celkem citlivá (a když jsem ho po - úplně přesně - půl roce zas potkala, zase jsem se roztřásla, a zase tu byl ten starý známý pocit... Třeba to někdo znáte).

leopard

(Za poslední tři měsíce jsem napsala vždycky sedum článků. Tohle je v lednu osmý. Hurá!)

Když tak na to koukám, zjišťuju, že za měsíc bude můj blog slavit první narozeniny. Přijde mi to úplně nepředstavitelný, že bych tenhle blog mohla provozovat už skoro rok. To není možný! Tyjo...
 


Komentáře

1 Kejdy Lock | Web | 26. ledna 2011 v 21:05 | Reagovat

zajímavé, ty bys mohla psát články do časopisů, máš takové zajímavé psaní, nevím jak to popsat :)
---
nechceš navštívit můj blog, a v případě i něco okomentovat ? budu mooc rááda :)aktuálně je tam : Jaký je tvůj názor na Natálii Sadness ? ,6 rad jak se kvalitně učit, 1O rad jak si spravit náladu a moje animace, a mnoho dalších. díky těšíím :) se :)

2 Jane | Web | 26. ledna 2011 v 21:07 | Reagovat

[1]: Ježiš, děkuju... Dřív jsem taky chtěla psát do časopisu. Teda spíš nějaký založit a psát do něj, ale měl by to bejt MŮJ časopis. tak je to se vším. nejen že chci zpívat v kapele, ale chci mít SVOJÍ kapelu...

3 GuGu✭ | Web | 27. ledna 2011 v 15:21 | Reagovat

Gratuluji k nadcházejícícm narozeninám blogu, taky mám vždy radost, když se mi přičte další rok a letos už se budu moct pyšnit třetím, mám stejný pocit jako ty vždy, když se nad tím zamyslím, je to nepředstavitelné ... tolik času .. tolik mě na jedné "stránce" .. kousek života ... :-)

Ke komentáři u mě:
Možná trik dětí-kuřáků co tají před rodiči, ale já běžně kouřím v pokoji a moji rodiče jsou s tím smířeni ... jen nemám ráda, když i několik minut po cigaretě smrdím jako kdybych ji právě dokouřila .. a taky abych neotravovala život nekuřákům ..

4 Jane | Web | 27. ledna 2011 v 15:26 | Reagovat

[3]: Já to nemyslela špatně... (Tvoji rodiče jsou s tím smířeni? To je skoro vyhynulý druh, rodiče, kteří jsou s něčím na svých dětech smířeni!)

5 Blé | 28. ledna 2011 v 16:50 | Reagovat

Já.. ..já vlastně ani nevím jak to poslední dobou s tou láskou mám...
.. protože za poslední dobu.. no řekněme, že se stali věci, který s timhle souvisí a já bohudík nad tím nepřemýšlím tak podrobně jako ty...
....
.já vlastně o tyhle milostný vztahy nikdy nestála a vůbec ani nestojím ( a nebo si vzhledem k okolnostem jenom namlouvám), ale najednou si prostě přijde on a...
a... a.. no. radši nad tím nebudu přemýšlet. Tak jako nadále...  :/

mimochodem můj blog taky bude slavit jeden rok :)

6 Jane | Web | 29. ledna 2011 v 10:16 | Reagovat

[5]: Nestojíš o to? Nepřemýšlíš o tom? A nenamlouváš si to náhodou? Možná je to jen tím, že neznám tebe, ale nevěřím, že by mohl někdo o těhle věcech nepřemýšlet a nestát o lásku. Jo, taky jsem to asi někdy říkala. Ale to jsem si jen namlouvala, ani jsem tomu snad sama nevěřila. Dobře, mám to trochu posunutý. Nechci s nikým chodit, ale... To, jak je to teď, mi celkem vyhovuje.
Asi o věcech přemejšlím moc podrobně, ale jsem ráda. Někdy mě to dost sere, ale vlastně je to dobrý.

7 Blé | 30. ledna 2011 v 16:10 | Reagovat

[6]: hele takhle, nestojím o vážnej vztah. a vůbec já nechci být zamilovná. asi jsem divná, ale mě tohle všechno hrozně omezuje a jsem šťástná, když nejsem zamilovaná, když mám volnost myšlenek a nejsem na nikom závislá, prostě když si můžu dělat co chci.
..sice by bylo úžasný, kdyby se dala ta moje svobodomyslnost a svobodočinnost sloučit se nějakým vztahem. Jenže vůbec nevim jak. a vlastně mi je to jedno. nechci nikoho mít. aa sama vidíš jak rozporuplný názory na to mam...
grr ..nasrat
ty to máš asi ideální což.. ?

8 Jane | Web | 30. ledna 2011 v 16:32 | Reagovat

[7]: No... takhle... Asi není dobrý bejt moc často zamilovaná. Ale já mám ráda vztahy. A ideální to je, tím, že ten vztah není definovaný. Tím, že všichni vědí, že se mě nemají PTÁT, jestli s nimi chci chodit, ale že se mají CHOVAT, jako že se mnou chtějí chodit, tím vlastně s kýmkoliv můžu chodit a zároveň nechodit. Nevadí mi vlastně s někým chodit, ale nechci, abych byla NĚČÍ HOLKA, jestli chápeš.
zamilovaná jsem byla jednou v životě a teď ani nevím, jestli jsem toho ještě schopná.

9 F. Svoboda Luciáš | E-mail | Web | 31. ledna 2011 v 5:00 | Reagovat

I Hitler měl cit.
A co teprv Jana Kratochvílová...

10 Diane | 2. listopadu 2013 v 2:45 | Reagovat

Ten pocit, že radši být bezcitná než v depresích, mám taky. Mně okolí často říká, že jsem chladná a totálně neempatická, má matka zas, že jsem bezcitná a drsná (a to ne při nějaké hádce, prostě to o mně tvrdí s jasnou hlavou). Bolí to, ale asi je to pravda. Vždyť ani neumím brečet a když už někdy chci, tak to stejně nejde. Samozřejmě bych někdy ráda slyšela, např. že jsem fajn holka apod., ale kdo ne, že jo. Jenže pokud mě má někdo opravdu rád, musí mě brát takovou jaká jsem. Já se v tomhle změnit nedokážu, nevím totiž jak a ani jestli to vůbec chci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.