Still shaking, nothing reconciled...

Třináctý stupeň blaženosti

1. října 2010 v 19:05 | Babsi |  Literatúra
Achjo. Vím, že jsem teď nedávno dočetla nějakou knížku, ale už nemám tušení, co to bylo za knížku (a to už nad tím přemýšlím dost dlouho!)... Mám ale chuť napsat nějakou recenzi, takže jsem vzala jakoukoliv knížku, kterou jsem četla v poslední době.

Do oka mi padla kniha Třináctý stupeň blaženosti od Roberta Tabuse. Tuhle knížku jsem četla "jen" dvakrát, což je ale málo na to, že jí mám doma a že to není detektivka, u které je napínavý konec. Tato autobiografická kniha pojednává o alkoholismu. O tom, jak se k téhle závislosti vlastně člověk dostane, ale hlavně také o autorově pobytu v léčebně. Přestože tuhle knihu napsal pan Robert Tabus v roce 1974, stejně si léčebnu určitě dokážete podle knížky živě představit.


Třináctý stupeň blaženosti
To,
co tu leží přede mnou na posteli, snad ani není možno nazvat člověkem. Je to spíš stín člověka. Kostra potažená kůží, jejíž barva připomíná cigaretový popel. Z obličeje ostře vystupují lícní kosti a špičatý nos. Oči se lesknou horečkou.
Pacient leží zdánlivě nehybně. Po nějaké době jsem si ale všiml, že se celé jeho tělo neustále chvěje. Oči hledí na horní část protější stěny.
Stěna je totiž bílá jenom pro nás, tiché svědky. Člověk na lůžku totiž nevidí prázdnou stěnu. Před jeho zrakem se rozvíjí barevná, plastická scéna. nejenže ji vidí, ale také ty neexistující výjevy hluboce prožívá. Popisuje děj přerývanými slovy, v nichž se střídavě ozývá vítězství i strach, radost i hrůza. Podivně znějí nesouvislá, vytržená slova:
"Chlap... ženská... traktor... on ji honí... sekyra... ten chlap... ona utíká..." A najednou pronikavě zaječí: "Neeé!"

Musím říct, že tohle kniha funguje mnohem lépe než jakékoli jiné knihy nebo filmy, které vás mají odradit od drog. Možná je to tím, že tento příběh neprožívá dívka v mém věku, ale nějaký starší muž. Nebo je to možná tím, že se tu ani zas až tak nepopisuje, jak začal pít, jaké měl úžasné pocity, a jak se skvěle bavil; ale popisuje detailněji průběh léčby. Netuším, jestli se dnes alkoholismus léčí stejnými prostředky, ale myslím že tohle je dost odrazující.

Knížku vám všem doporučuju. Je fakt dobrá. A myslím, že narozdíl od současných "protidrogových přednášek" alespoň trochu plní svůj účel.


Často jsem přemýšlel o tom, je-li možno jednotlivé stupně alkoholismu nějak logicky seřadit, vymezit typické rysy, kterými se různá stadia návykového pití odlišují. Není pochyby, že taková stadia existují. Každé z nich tedy musí mít aspoň jeden charakteristický rys. Když jsem probíral stadia svého vlastního alkoholismu, podařilo se mi takové charakteristické znaky rozeznat. Přesné hranice jednotlivých stadií jsem však určit nemohl a nevím také, kolika stadii jsem už prošel. 

Ukázalo se, že taková otázka netrápila jenom mě... Existuje dokonce pokus o vědecké uspořádání stadií alkoholismu. Vznikl tak jakýsi žebříček, nazvaný - jaká ironie - »stupně blaženosti«. Porovnal jsem tento žebříček s vlastními zkušenostmi a s pozorováním pacientů z pavilónu 6 A... A došel jsem k názoru, že »stupně blaženosti« opravdu přesně vystihují vývoj alkoholismu. Tady jsou: 

P r v n í  s t u p e ň - mírné pití při společenských příleežitostech. Tak pijí ne-li všichni, tedy rozhodně skoro všichni lidé na světě. Obrovská většina jich zůstává po celý život na tomto stupni. Jenom někteří přecházejí do dalších stadií. A to jsme my, alkoholici. 

D r u h ý  s t u p e ň - takzvaná »okna«, dočasná ztráta paaměti týkající se kratší nebo delší doby, kdy jsme pili. 

T ř e t í  s t u p e ň - počátky »alkoholové žízně«. Normální člověk, který pije příležitostně, nepociťuje tuto »žízeň« skoro nikdy. Nanejvýš má chuť na skleničku, protože promrzl neebo by chtěl zapomenout na svoje starosti. My, alkoholici, máme prostě chuť na alkohol. Potřebujeme ho ve větším množství a častěji. 

Č t v r t ý  s t u p e ň - ztráta sebekontroly. Člověk má v úmyslu dát si jednu, dvě skleničky, ale opije se namol. I tento stav znám velmi dobře z vlastní zkušenosti. 

P á t ý  s t u p e ň - vyhledávání důvodů, které by ospravedlňovaly pití. V tomto stadiu si už začínáme uvědomovat, že pijeme jinak než normální lidé, častěji a víc, že už nepotřebujeme příležitost, stačí nám fakt, že máme peníze nebo že za nás někdo platí. Ospravedlňujeme tedy pití sami před sebou. Nejčastějším argumentem bývají nervy, rodinné neshody nebo potíže v zaměstnání, takzvaná těžká doba nebo heslo »prašť jako uhoď, stejně musím na něco umřít«. Všechny tyhle argumenty i jiné podobné jsem sám v praxi vyzkoušel. 

Š e s t ý  s t u p e ň - potřeba »klínu«, ranního doušku, bez kterého se nedá normálně pracovat. Objev blahodárného působení »klínu« souvisí s tělesnými, a zvlášť duševními náásledky pití, které se hlásí čím dál nepříjemněji. »Klín« je příznakem už hodně pokročilého alkoholismu. 

S e d m ý  s t u p e ň - samotářské pití. To už není poplašný zvonek, ale pořádný zvon. pití je totiž svou podstatou spoolečenská záležitost. Není pochopitelně známo, jestli byl alkohol vynalezen jako prostředek rozveselující, vytvářející dobrou náladu při hostinách, nebo jestli byl hned od začátku narkotikem. Ale v každém případě normální člověk pije výhradně ve společnosti nebo kvůli společnosti, ledaže by věřil na blaahodárný účinek skleničky při chřipce nebo při jiných nemocech. My, alkoholici, v tomto stadiu žádnou společnost nepotřebujeme. Vyhledáváme alkohol pro alkohol, vyhledáváme opojení, které nám dává zapomenout na celý svět, na všecky starosti, na náš vlastní osud. 

O s m ý  s t u p e ň - vyvolávání výstupů, hádek a rvaček. Nervový systém je už v takovém stavu, že se člověk přestává ovládat, stává se vznětlivým. Hromadí se v něm zvláštní nervové napětí, které se potřebuje vybít. A vybití člověk nalézá právě v různých skandálech. I rozený kliďas, který neublížil ani kuřeti, je schopen zčistajasna udeřit pěstí nic netušícího kolemjdoucího. Znám ten stav a z vlastní zkušenosti vím, že se liší od té známé obyčejné bojovnosti, jakou vyvolává už menší množství alkoholu u normálního člověka nebo u začínajícího pijáka. Alkoholik potřebuje záminku ke sporu, provokuje tedy bez nejmenší příčiny. Když vystřízliví, vzpomlná si na svoje výstupy a zachovává si ještě zbytek sebekritičnosti - nevidí žádný důvod, který by takové chováni ospravedlňoval. Velice nebezpečné stadium. 

D e v á t ý  s t u p e ň - za každou cenu čím dál víc alkoholu. Vyplývá to z tělesného i duševního stavu, do kterého pijáka přivedly předcházející stupně... Organismus potřebuje vodky stále víc, není schopen se bez ní obejít, podobně jako organismus vášnivého kuřáka volá po cigaretě a organismus narkomana po narkotiku. V tomto stadiu člověk rozprodává bytové zařízení, aby měl na pití, dělá dluhy, které nemůže splatit, v hospodě dává do zástavy hodinky a kabát... 

D e s á t ý s t u p e ň - výčitky svědomí, pocit hnusu, oddsuzování sebe samého. Nenávist a vztek na celý svět, na celé lidstvo. Je to nepřetržitá morální kocovina. Ale jedinou možností úniku, kterou člověk zná, je další pití. A po něm se kocovina ještě prohlubuje... 

Třináctý stupeň blaženosti
J e d e n á c t ý  s t u p e ň - záchvaty nepokoje a strachu. Zpočátku k nim dochází jenom čas od času, potom stále častěji, až se nakonec stávají trvalou součástí života. Není to žádný konkrétní strach z konkrétního nebezpečí, ale něco podobného jako ten neurčitý strach, jaký často zůstane na celý život dítěti, které prožilo velký nervový otřes. Strach obklíčeného zvířete, které ještě neví, co všechno mu hrozí, ale čichem i sluchem už vycítilo nebezpečí. 

D v a n á c t ý  s t u p e ň - vědomí katastrofy, konce. Všechhny vykonstruované důvody a omluvy se ukazují jako nedostatečné. Člověk je v bezvýchodné situaci jako v pasti - hledá nějaké řešení, není však schopen ho najít. Zbývá mu jedině pít dál. Tělesně i nervově je u konce svých sil. Ztrácí poslední zábrany. Žebrá o kapku alkoholu, tajně upíjí z cizích skleniček. V jeho tělesné schránce už zbývá jen málo liddského. 

Tak zhruba probíhá typický proces. V praxi se pochopitelně vyskytují odchylky, skoky, spojení jednotlivých stupňů. A v různých stadiích se připojují další následky alkoholismu: třesavka, jaterní cirhóza, delirium tremens, halucinózy atd. Následuje už jenom definitivní vyřešení alkoholikova osudu, čili ... 

T ř i n á c t ý  s t u p e ň. Může to být pavilón 6 A, to znamená pomoc, jistá možnost záchrany... Nebo provaz... Nebo psychiatrická léčebna. Nebo prostě smrt v záchvatu deliria či halucinózy, případně úmrtí na jaterní cirhózu. Všechny tyto eventuality jsem měl možnost pozorovat. A všechny mají přiibližně stejnou naději... 
 


Komentáře

1 Christina | Web | 1. října 2010 v 19:55 | Reagovat

tak to si musím přečíst!to bude zase něco jiného!:-) pučíš?

2 Jane | Web | 1. října 2010 v 20:09 | Reagovat

[1]: Pučím! :)

3 Blé | 1. října 2010 v 20:25 | Reagovat

.. to je nějaké divné.. u mě to chodí tak že žádný první stupeň blaženosti nemám rovnou přejdu k druhému stupně. vokno? spíše dveře...
, knížku bych si ráda přečetla.. až si jí přečte christina tak mi jí pošlelš poštou.. viď? :D :D

4 Jane | Web | 1. října 2010 v 20:26 | Reagovat

[3]: Jasně, už si dělám pořadník...

5 Anča | Web | 2. října 2010 v 13:05 | Reagovat

zní to hooodně zajímavě :)) to už je Xtá kniha, co bych si byla ráda přečetla...k sakru proč má den jen 24 hodin ??? !!! :/

6 Christina | Web | 2. října 2010 v 16:49 | Reagovat

táta prej "v rudolfínu má bejt dekadence nechceš tam jít s jane?" a já se tě ptám jesli bys se mnou třeba nešla?:D

7 Jane | Web | 2. října 2010 v 17:39 | Reagovat

[6]: Strašně ráda :) Moja matka tam se mnou nechce jít, a to je tohle snad jediná výstava na kterou bych chtěla. Dobře, není jediná, ale na těch pár dalších kam bych chtěla se mnou taky nikdo nepude. A sama se nepřinutim :D

8 Christina | Web | 4. října 2010 v 18:33 | Reagovat

:D no tak dyžtak by se mi to hodilo v sobotu:D

9 Natalie "pappy" Simonon | Web | 12. října 2010 v 9:45 | Reagovat

ja vážne tie protidrogové prednášky neznášam :D ale kniha my deti zo stanice zoo ma ´presvedčila dávno predtým ako sme začali mávat etiku na tieto témy :D pheeew toto vyzerá dost zaujímavo,apon teda na naštvatie učky,že čo to nosím d školy za literatúru :D

10 antalikjan | E-mail | 3. února 2011 v 17:39 | Reagovat

Prosim napiste mi ako by som mohol ziskat knihu trinasty stupen blazenosti  srdecna vdaka antalikjan@gmail.com

11 Jane | Web | 3. února 2011 v 19:05 | Reagovat

[10]: To fakt nevím. Já jsem jí koupila v dobročinném bazaru.

12 bílovíňák | 8. listopadu 2012 v 17:34 | Reagovat

samotářské pití přichází před ranním klínem, obávám se, že autor nemá zkušenosti se stupni blaženosti! a v paviloně 5 A jsem potkal velmi dobré kamarády, je mi fajn, cheers!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.