Still shaking, nothing reconciled...

Live fast...

29. května 2010 v 12:44 | Babbu |  Každodenní kecy
Live fast, die young!
Možná je to divný, ale... Teď nemám s ničím ani nejmenší problém. Žiju tak jak jsem vždycky chtěla žít. Okolo sebe mám lid který jsem vždycky chtěla mít. Počítám s tím, že tohle jednou skončí. Ale už jsem se naučila nezatěžovat se touhle myšlenkou a prostě si užívat že to je. Že trávim čas s příjemnýma lidma... Že si konečně absolutně rozumim se svojí nejlepší kámoškou... Že mám kluka, do kterýho jsem zamilovaná a on s největší pravděpodobností do mně... 

Je mi líto že tohle všechno jednou musí skončit. V tu chvíli na mě dolehne to, že kašlu na školu, že kašlu na rodiče a takovýhle přízemní věci. Ale teď střídám chvíle kdy je mi úžasně s chvílemi, kdy je mi na skvěle a s chvílemi kdy se na něco těším. na cokoliv. Na schůzku s Ním, na setkání s kámoškou, na sraz se sestřenicí, do školy; těším se že půjdu spát a těším se že vstanu. Jediná věc které se bojím a na kterou se netěším jsou... PRÁZDNINY


Každá normální i nenormální osoba co chodí do školy má ráda prázdniny. Je to skvělá část roku. Nemusíte chodit do školy, jezdíte na tábory a letní festivaly, nebo třeba k moři. Máte prostě "volnější program", oproti zbytku roku. A právě proto já nemám prázdniny ráda, protože u mě je to naopak. Nemůžu si dělat co chci. Když jsou prázdniny, můžu chodit na různé akce a můžu se scházet s různýma lidma, ale o prázdninách nemůžu. 

Nebreč!
Dva měsíce sezení na chalupě s rodiči, prarodiči a sourozencem neprospěje ani mé psychice ani mým vztahům. Dyť se s Ním neuvidím dva měsíce a to je kurva dlouhá doba! A právě proto se přímo panicky bojím prázdnin. Konec školního roku se neúprosně blíží a pak nastanou dva měsíce pekla. Já nechci přijít o svý vztahy jenom kvůli tomu že rodiče rádi jezděj na chalupu. Fakt se toho k smrti bojím. Jen když o to píšu tak mi vytrysknou slzy. 

Věřím, že to nakonec dopadne jinak. Ale nechci o tom přemýšlet, protože už nechci brečet. Užiju si příští měsíc (červen je můj nejoblíbenější) jako by měl bejt můj poslední. Aspoň se o to budu snažit. A pak se uvidí. 

Je mi to hrozně líto. Připadám si teď jako kdybych měla poslední měsíc života. Takže si ho budu užívat, to je mé předsevzetí.

PEACE
 


Komentáře

1 Blé | Web | 29. května 2010 v 14:56 | Reagovat

užij si to dokuď to jde. a dokuď můžeš...

2 Fée | Web | 29. května 2010 v 22:46 | Reagovat

Užívej si... A neboj, nikdy není tak hrozně :)
Taky jsem dřív nenáviděla prázdniny, ale z jinýho důvodu, nuda. Teď budu s Ním... Snad... Poprvé se těším. Neboj, nebudou tak hrozné

3 Babbu | Web | 29. května 2010 v 22:47 | Reagovat

[2]: Ani netušíš jak ti závidím.

4 Fée | Web | 30. května 2010 v 9:08 | Reagovat

[3]: Hm, sama nevěřm tomu, jak je možný, že bych měla jednou taky štěstí... Ale neboj, když už se obrátilo i proti mě (asi nějakou chybou), obrátí se určitě i proti tobě. A brzo ;)

5 Babbu | Web | 30. května 2010 v 9:54 | Reagovat

[4]: Tak díky že tomu věříš. Já ale ne.

6 Fée | Web | 30. května 2010 v 15:33 | Reagovat

[5]: Víra je základ úspěchu... Proměň svoje sny ve skutečnost ;)

7 Babbu | Web | 30. května 2010 v 16:41 | Reagovat

[6]: Když... Oni mi v tom všichni brání... Hlavně rodiče.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.